Hořčík

Magnesium

Mg

„Hořčík,magnesium, Mg, chemický prvek II.A skupiny periodické soustavy, protonové číslo 12, relativní atomová hmotnost 24,305. Teplota tání je 650°C, teplota varu 1110°C, hustota 1740 kg/m³. Hořčík byl objeven v roce 1808. Je to stříbřitě bílý, lesklý kov. V přírodě se vyskytuje pouze ve sloučeninách, například minerál magnezit, dolomit, azbest, také v mořské vodě jako chlorid a síran. Vyrábí se elektrolýzou roztaveného odvodněného karnalitu KCl . MgCl2. Používá se například v lehkých konstrukčních slitinách, jeho sloučeniny slouží ve stavebnictví jako plnidlo a k výrobě žáruvzdorných cihel. Je to reaktivní, silně elektropozitivní prvek; ve sloučeninách má oxidační číslo II. Významnými sloučeninami hořčíku jsou například oxid, chlorid, síran, uhličitan. V organizmech živočichů je hořečnatý kationt důležitý pro aktivitu enzymů a pro správnou srdeční činnost. Jeho nedostatek zvyšuje nervosvalovou dráždivost“ (z Internetu)

Hořčík – prvek života

„V souvislosti s velkými ekologickými změnami od poloviny 20. století dochází k narušení přirozené rovnováhy hořčíku v půdě, pitné vodě, rostlinách, tělech zvířat i lidí. Přispěl k tomu zánik studní a využívání povrchových zdrojů pitné vody, chemizace zemědělské velkovýroby i průmyslová výroba potravin.“ (P. Pelnář)

Odplavování hořčíku z půdy napomáhá i hluboká orba, eroze půdy a její odplavování vodou a odnášení větrem, ale i skutečnost, že člověk v přirozeném cyklu nevrací půdě, co jí odňal a lidské fekálie nejsou využívány pro výrobu hnojiv použitelných při zemědělské produkci. Také rostlinné zbytky končí často zbytečně na skládkách a ve spalovnách a s nimi řada cenných mikro a makroprvků a dalších půdních živin. Hořčík je v rostlinách součástí např. rostlinného chlorofilu a buněčných solí. I dnešní mléko (díky sníženému obsahu hořčíku v půdě pastvin a v krmivech) obsahuje jen část hořčíku, co obsahovalo mléko, které kupovaly naše prababičky, nebo které jim dávaly krávy chované doma. Solením kuchyňskou solí s malým obsahem hořčíku také snižujeme jeho hladinu v organizmu. Varem často tento prvek přechází do vývaru a tepelné zpracování potravin a různé způsoby konzervace potravin často snižují jeho využitelnost (asimilaci). Nerovnováhu mezi hořčíkem a draslíkem v buňkách může způsobit nadměrná suplementace draslíku, strava s přemírou brambor, meruněk, sóji a dalších potravin s vysokým obsahem draslíku.

V České republice a ve světě vůbec přibývá obyvatel s vážným deficitem příjmu hořčíku; lehkou formou projevu nedostatku tohoto prvku trpí krátko- nebo dlouhodobě prakticky každý. Za vážný nedostatek může člověk zaplatit i životem, o který přijde nejčastěji v důsledku zvýšeného rizika výskytu mozkově-cévní či srdečně-cévní příhody.

Příčiny deficitu jsou různé a vzájemně se posilují. Jsou to nejčastěji: Nestandardní obsah prvku v potravě způsobený nesprávnou agrotechnikou nebo nízkým obsahem prvku v půdě, některými postupy zpracování potravinových surovin a pokrmů; nesprávná skladba potravy, pití měkké či upravené vody, nadměrné užívání léků, častá nemocnost a stresy, nadměrná fyzická zátěž při nedostatečném příjmu tohoto prvku.

Tělo se do značné míry dokáže deficitu hořčíku v potravě přizpůsobit, dokáže hořčík deponovovat a v případě nedostatku s ním šetrně hospodařit. Za určitou hranicí nedostatku tohoto prvku však ohrožujeme své zdraví a někdy i život.

Hořčík je kovový prvek přítomný převážně nitrobuněčně, a to v celkovém množství 20-30 g. Množstvím jde o makroprvek, ale významem a z hlediska nahraditelnosti jde o esenciální látku s účinkem podobným v mnoha reakcích spíše mikroprvkům. Je nezbytný pro zajištění celé řady pochodů látkové přeměny v těle. Průměrný přísun hořčíku v potravě nemusí odpovídat denní potřebě, která činí 5-6 mg na jeden kilogram tělesné hmoty. Rozsahem svého vlivu na lidský organizmus je to "zázračný prvek". Přestože nepatří k mikroprvkům, jde v jistém smyslu o esenciální živinu, bez níž nemůže lidský organizmus existovat a hovoříme o něm často jako o prvku života. Jeho osvěžující účinek na unavené srdce je přirovnáván k účinku vody na zvadlé květiny. Hořčík je velmi důležitý kofaktor řady enzymových systémů, kofaktor a aktivátor více než 300 enzymatických reakcí včetně glykolýzy, metabolismu ATP, transportu prvků jako Na, K a Ca přes membrány, syntézy proteinů a nukleových kyselin, nervosvalové dráždivosti (svalové kontrakci) atd. Výrazně moduluje nervosvalovou aktivitu vápníku, účastní se nervosvalového přenosu vzruchu. Mg2+ je především intracelulární kationt, je vedle draslíku druhým nejdůležitějším nitrobuněčným iontem. Působí při tvorbě buněčného paliva adenosintrifosfátu a dodání energie pro svalovou práci. Spolu s vápníkem ovládá napětí buněčné blány. Spolupůsobí při výstavbě tělesných bílkovin. Z tohoto důvodu plasmatická koncentrace hořčíku jen velmi hrubě odráží jeho skutečné množství v organizmu.

„Hořčík je nesmírně důležitý téměř ve všech procesech organizmu. Například v ochranných procesech jako antistresový, antialergický a protizánětlivý činitel; chrání před účinky ionizujícího záření, podporuje fagocytózu, působí na správnou činnost nervů – utišuje, uvolňuje. Aktivizuje enzymy, významně působící při srážení krve, vzniku estrogenů, v činnosti střev, žlučníku, srdce a močového měchýře. Účastní se na 100 různých enzymatických reakcích, podílí se na regulaci růstu a činnosti buněk.“ K.Červený

Hořčík zabraňuje tvorbě ložisek vápníku, včetně usazování v cévách při ateroskleróze a nadměrnému ukládání vápníku v močové soustavě a žlučníku (brání tedy vytváření žlučníkových kamenů a písků vápenatého typu). Je nezbytný pro vnitřní metabolickou rovnováhu (homeostázi) a iontovou výměnu (metabolizmus) vápníku, sodíku, draslíku a fosforu, právě tak jako i pro metabolizmus vitamínu C, bez něj člověk nemůže být zdravý. Má svou nezastupitelnou úlohu prakticky ve všech procesech probíhajících v organizmu, působí jako činitel antistresový, antitoxický, protialergický, protizánětlivý, chránící před ionizujícím zářením, regulující teplotu, povzbuzující fagocytózu a působící při tvorbě antitělísek a ochranných látek.

Hořčík dále utišuje nervový systém, a to jak sympatický, tak i parasympatický, reguluje svalovou a nervovou rovnováhu (nerovnováhu), je nezbytný pro účinnou funkci nervů a svalů, vrací vnitřní vyrovnanost, aktivuje enzymy (např. enzymy přisvojující bílkoviny), hraje velkou úlohu v procesu srážení krve, při vzniku estrogenů, v činnosti střev, žlučníku a močového měchýře. Iont hořčíku řídí hladinu cholesterolu. Je proto velice potřebný při srdečních chorobách. Zpevňuje kostní tkáň (také zuby), omezuje ztrátu vápníku močí, podporuje aktivitu vitamínu D. Hořčík je důležitý zejména u pacientů ležících, stresovaných nebo užívajících některé z mnoha lék a u pacientů s některými poruchami ledvin a GIT s nižší schopností hořčík asimilovat..

Hlavní vliv hořčíku se soustřeďuje na regulaci růstu, na látkovou přeměnu a na činnost buněk. V buňkách pomáhá štěpit glukózu, a tak uvolňovat energii. Zúčastňuje se všech enzymatických činností v těle, je nutný pro přenos nervových podnětů do svalů. Hořčík má vliv i na naše emoce. Zabraňuje pocitům úzkosti a snižuje vliv stresovýc situací. Patří mezi silné antidepresívní prostředky. Hořčík nestačí pouze dodávat, organizmus jej musí také přijímat - přisvojovat si jej. A to záleží na střevních placích (střevní flóře), na žlázách s vnitřní sekrecí (např. na štítné žláze, na příštitných tělískách, na slinivce - poruchu využití hořčíku může způsobit i cukrovka), na formě ve které je podáván a na látkách, které jej doprovází.

Příznaky nedostatku hořčíku v těle mohou být velmi rozmanité a týkají se poruch nervových, psychických, svalových, cévních, srdečních. Některé uvedené příznaky nemusí být přítomny nebo mohou být projevem jiných příčin.

Některé projevy nedostatku hořčíku (magnesia)

• ranní únavy, i po hodinách spánku;
• nespavost, divoké sny, noční pocení;
• bušení srdce, arytmie, často spojená s bolestí hrudníku;
• Nedostatek hořčíku zvyšuje riziko cévních spasmů a podporuje vznik srdečních arytmií. Byl nalezen nižší obsah Mg v nepostižených tkáních srdečního svalu u lidí, kteří náhle zemřeli na ischemickou chorobu srdeční (ICHS) ve srovnání s lidmi zemřelými na jiné příčiny;
• náhlé závratě, ztráta rovnováhy, mdloba, kolapsový stav;
• třes víček, zvláště levého víčka;
• svalové záškuby, třes, křeče; ochablé svaly;
• noční pomočování, časté močení;
• snížená krevní srážlivost (vedle jiných příčin);
• úbytek svalové hmoty - myopatie (vedle jiných příč.);
• zvětšení prostaty (často i z nedostatku zinku);
• mlha, kmitání bodů před očima;
• padání vlasů, lámavé nehty a vlasy, práchnivění zubů (Lámání vlasů a nehtů svědčí o nedostatku různých mikro a makroprvků, resp. i jiných živin, nejčastěji však hořčíku a křemíku)
• vznik ledvinových kamenů (Magnesium dávkované spolu s vitamínem B6 může ochránit před tvorbou kalciumoxalátových kamenů v ledvinách);
• vznik žlučníkových kamenů a písku;
• ukládání vápníku v močových cestách;
• mrtvení končetin, „mravenci v nohách“, křeče;
• rychlá únava;
• časté bolesti hlavy;
• potíže s koncentrací;
• nedostatečný sexuální zájem;
• citlivost na změny počasí, na zimu a vlhkost, často až bolesti, např. zubů, dásní, kloubů;
• psychiatrické projevy: delirium, agitace, zmatenost, zhoršení psychózy, projevy nesnášenlivosti, hlasitosti, agresivity, neurózy, citlivost na hluk, pseudoepileptické stavy a křeče, až změny osobnosti a poruchy myšlení;
• sklon k vrhnutí, průjmům;
• zhoršená funkce nadledvinek (protistresový hormon). Tato porucha funkce nadledvin úzce souvisí se spasmofílií - křečovitostí z nedostatku hořčíku; (křeče lýtek při raním vstávání, při protahování se, cukání víčka aj.);
• nasycené mastné kyseliny (tuky) zvyšují potřebu hořčíku až 16x. Nedostatek hořčíku je tak i proto nejčastější příčinou předčasné arteriosklerózy a spolupříčinou aterosklerózy vůbec a otylosti
• často zhoršuje průběh onemocnění jater, ledvin a žlučníku nebo působí při jejich vzniku.
• jestliže střední nedostatek hořčíku přináší srdeční potíže, větší nedostatek vzniklý např. konzumací výlučně měkké vody nebo při nedostatku hořčíku v potravě, přináší infarkty srdce a mrtvice;
• Nitrobuněčný nedostatek hořčíku vede k toxickému působení vápníku na buňky, je zhoršena mineralizace kostí, zvýší se ukládání vápníku do cévní stěny (ateroskleróza, křečové žíly, hemoroidy) a hromadění vápníku v buňkách;
• skleróza je tedy častým důsledkem nedostatku hořčíku - jednak ukládáním vápniku v cévách, jednak zvýšením hladiny cholesterolu;
• deficit hořčíku působí poškození arterií, ztluštění stěny cévní, ztenčení a fragmentaci elastických membrán, kalcifikaci a kumulaci kolagenu a vznik vaskulárních lézí s kalcifikacemi;
• Deficit zvyšuje propustnost buněčných membrán (tedy i pro volné radikály, nežádoucí metabolity a toxické látky);
• Deficit hořčíku zvyšuje výskyt chorob kostí a abnormalit ve vývoji kostí. Nedostatek hořčíku znemožňuje zpevnění kostí a narušuje tvorbu kolagenu, způsobuje např. kumulaci a kalcifikaci kolagenu v cévách a kalcifikaci kolagenu v kloubech a jinde, může způsobit i deformace při vývoji nebo regeneraci kostí. Při vzniku osteoporózy jsou vedle nedostatku hoříku rizikovými faktory také nedostatek vápníku, bóru, želatiny (kolagenu), vitamínu C a za určitých podmínek i fluóru. Významným rizikovým faktorem vzniku osteoporózy je stres, kouření, vyšší konzumace alkoholu a vysoký příjem kofeinu, a také nedostatek pohybu (to zejména), slunce a vitamínu D (resp. provitamínu D) a snížená tvorba některých hormonů, například estrogenů, a to nejen u žen;
• Deficit hořčíku zvyšuje výskyt chorob ledvin, chorob plic (astma, alergie, plicní hypertenze);
• působí zvýšený výskyt vrozených vad srdce, arytmie, lése v ledvinách, hypertenzi, zvyšuje pravděpodobnost náhlého úmrtí novorozeňat, zpomaluje růst plodu (až potrat), působí poškození placenty a poškozuje i matku;
• Nedostatek hořčíku je jednou z příčin hyperaktivity dětí (vedle skrytých a zjevných zánětů, potravinové aj. alergie, otravy olovem a nervově-psychických příčin).
• Větší deficit působí křeče (tetanický syndrom, nepravou padoucnici, a zhoršuje záchvat padoucnice);
• Větší deficit může vést i k chudokrevnosti - anémii.
• Deficit hořčíku (ale také chromu a zinku) snižuje inzulínovou odpověď, a přispívá ke zhoršení diabetu.
• Nedostatek způsobuje slabé vyplavování kyseliny šťavelové a potraviny s jejím obsahem působí toxičtěji
• Nedostatek způsobuje lámání nehtů a vlasů.
• Jste v depresi, vidíte všechno černě? Nemusí jít o psychickou příčinu. Možná vám nesvědčí umělé nebo vlněné elektrizující textilie nebo vám chybí v potravě hořčík, který má rozhodující význam pro naši existenci (často jde také o deficit něktěrých vitamínů B-komplexu či špatnou funkci některých orgánů - jater, ledvin, žaludku, sleziny, žlučníku nebo srdce, cévní nedostatečnost, syndrom spánkového nedýchání aj.)
• Neurózy a deprese (až sebevražedné) mohou vznikat také při nedostatku hořčíku (i vitamínů B, lithia aj.) v těle, nebo když jsou vyšší nároky na jeho množství (u sportovců, osob fyzicky pracujících, stresovaných)
• Během kojení, které zvyšuje potřebu hořčíku, může nedostatek tohoto prvku vést spolu s jinými příčinami (hormonální, negativní vlivy prostředí) i ke zvýšení agresivity matky, třeba i vůči vlastnímu dítěti, zhoršuje průběh laktační psychózy.
• Hořčík ovlivňuje dopravu živin do buněk, ale i odstranění odpadu z nich. Nedostatek hořčíku snižuje metabolizmus, snižuje schopnost organizmu využít některé potřebné látky a zvyšuje koncentraci odpadních produktů, čímž zhoršuje i obraz nemoci.
• Nedostatek hořčíku vyvolává typické stařecké poruchy. Trvalé obavy, strach, extrémní podrážděnost, deprese, apatie, slabost, křeče nebo i třes, což způsobuje, že se život stává břemenem.
• Protože alkohol zvyšuje vylučování hořčíku, má svůj podíl na typické podrážděnosti chronických alkoholiků i nedostatek tohoto prvku (potřebují zejména hořčík a vitamíny B)
• Nedostatek hořčíku také ovlivňuje činnost hypofýzy a nadledvinek, které působí na ostatní žlázy s vnitřní sekrecí a tím je ovlivněna činnost celého organizmu.
• Čím je v určitém kraji voda měkčí, čím méně hořčíku obsahuje), tím je tam úmrtnost na zhoubné nádory vyšší. Také pokusy na zvířatech jednoznačně prokázaly souvislost nedostatku hořčíku se vznikem rakoviny
• Hořčík (ale také např. zinek, selen, mangan a germanium, a vedle prvků i další typy živin) má vliv na imunitu.

Základní formy projevu nedostatku hořčíku

• „Mozková forma nedostatku hořčíku se projevuje zvýšenou nervozitou, depresemi, bolestmi hlavy, závratí, mdlobou, kolapsovitými stavy, výjimečně migrénou, epileptickým nebo astmatickým záchvatem, třesem, mozkovou cévní příhodou.
• Svalově tetanická forma začíná brněním rukou, tupostí prstů, mravenčením, křečemi v lýtkách i ve svalech, ochablostí svalů, a také potížemi při polykání.
• Útrobní forma zahrnuje stavy způsobené poruchou rovnováhy útrobních nervů: křeče svalových svěračů, žlučníkové potíže, lomivost vlasů a nehtů, častější močení, křeče břicha u dětí, křeče hladkého svalstva trávicí trubice u dospělých.
• Srdečně-cévní forma se projevuje bušením srdce, zrychleným tepem, předčasnými komorovými stahy, extrémně nízkým nebo vysokým krevním tlakem, pocitem mrtvění prstů(křeč obvodových tepének), bolesti u srdce připomínajícími někdy záchvat anginy pectoris.“ (P. Pelnář)

Co hořčík léčí

Vápník a hořčík patří mezi ty minerální látky (makroelementy), které jsou pro organizmus nezbytné. Obě tyto minerální látky jsou nutné pro dostatečně kvalitní vývoj zubů a kostí, k pravidelné srdeční činnosti a dobrému krevnímu oběhu, k účinné činnosti nervů a svalů. Zejména hořčík pomáhá srdci a krevnímu oběhu, chrání před infarktem. Brzdí stárnutí a chorobné změny, předchází ucpání cév a a chrání nás před zvýšením hladiny cholesterolu. Jde však zároveň o účinný lék, i když téměř výlučnou indikací hořčíku jsou stavy vzniklé jeho nedostatkem.

• Hořčík v úloze léku snižuje, resp. upravuje na normální hodnotu hladinu cholesterolu;
• ovlivňuje nervosvalovou dráždivost a svalovou kontrakci, brání křečím včetně křečovitých stahů srdce;
• „Hořčík je důležitý vasodilatátor (roztahuje cévy). Je důležitý pro agregaci krevních destiček, ale prodlužuje koagulační čas krve. Působí preventivně proti ateromům, trombolytickým komplikacím a ovlivňuje kontrakci tepen. Arterie a arterioly mají největší kontrakci při nízké hladině hořčíku. Hořčík snižuje výskyt infarktu myokardu, ischemické choroby srdeční a zlepšuje činnost srdce. Má důležitou úlohu v regulaci a strukturní a funkční integritě kardiovaskulárního systému, působí na monovalentní kationty sodíku a draslíku (Na, K-kanál v buňce) a potlačuje škodlivost nadbytku Na (soli) a vápníku (včetně vlivu na oběhový systém). Ovlivňuje metabolismus tuků a snižuje transport cholesterolu pomocí HDL.“ (P. Stratil) - Hořčík pomáhá u lidí postižených srdečním infarktem. U osob, které vedle klasické protisrážlivé léčby dostávaly navíc preparát s hořčíkem, byla zjištěna nižší úmrtnost na toto onemocnění. Zvýšením hořčíku v krevní plasmě se totiž snižuje napětí tepének a zvyšuje se prokrvení srdečního svalu. Klesne cévní odpor v obvodových tkáních, což umožňuje zvýšení srdečního výdeje. Hořčík také brání srážení krve, působí proti vzniku srdeční arytmie, brzdí shlukování srdečních destiček. Rozšířením drobných tepének se snižují nároky srdečního svalu na kyslík a dochází k redukci infarktového ložiska;
• Při nedostatku hořčíku dochází k vzestupu vnitrobuněčného obsahu vápníku a k následné poruše srdečního rytmu. Hořčík by měly užívat všechny osoby s rizikem vzniku infarktu, mrtvice, trombóz;
• Hořčík uvolňuje napětí a navozuje hluboký spánek a přímo i nepřímo působí relaxačně i na oběhový systém.
• Nemocný se srdeční chorobou, který dostane denně 500 mg hořčíku navíc, pocítí ihned zlepšení a hladina cholesterolu se do měsíce upraví na normu. (U osob se srdeční chorobou a věkem nad 60 let a u nemocných po infarktu je vhodné a v některých případech nezbytné podávat také koenzym Q10, v podstatě trvale.) Hořčík obecně brání vzniku ledvinových kamenů a také hemeroidů. Již vzniklé ledvinové kameny lze léčit hořčíkem, ale léčba trvá 4,5 až 6 let (u šťavelanů). Obecně pomáhá magnesium udržovat kalcium v rozpustném stavu;
• Nedostatek hořčíku zhoršuje průběh různých onemocnění žlučníku, jater a ledvin nebo je přímo vyvolává; jeho suplementace pak často pomáhá vzniklé potíže léčit.

„Trvale nám chybí některé prvky, například hořčík a zinek, jejichž nedostatek způsobuje onemocnění důležitých orgánů, jako je žlučník, játra a ledviny. Vše se pak odráží na zcela nečekaných místech. Neuznávám proto třeba kožní choroby. To je prostě často odraz nesprávné funkce jater. Vhodnou dietou a reflexní terapií společně s podáváním přírodních léků můžeme tyto zdánlivě nevyléčitelné choroby zlikvidovat.“ (J. Janča)

• Je to právě magnesium, a ne vápník, co pomáhá udržovat tvrdou zubní sklovinu a odolnost proti kazivosti zubů (tu je prevencí i suplementace jódu, křemíku, zinku a celkové zlepšení imunity). Je tedy i lékem tam, kde jsme již zvýšenou kazivost zaznamenali.
• Hořčík pomáhá při zadržování moči a léčí někdy noční pomočování.
• Může léčit některé případy krvácivosti z nosu u dětí.
• Hořčík reguluje hladinu cholesterolu a chrání před vznikem cholesterolových kamenů (včetně "bláta") v žlučníku.
• Podle některých badatelů se doplňováním hořčíku zvyšuje odolnost organizmu proti infekcím a jeho podáváním (podobně jako u zinku, selenu, manganu, germania a některých vitamínů a bioflavonoidů) můžeme urychlit jejich léčbu
• Hořčík pomáhá při zkaženém žaludku a žaludečních potížích.
• Spolu s vápníkem působí hořčík jako přirozený uklidňující prostředek, pomáhá přemoci depresi, má výborný protistresový účinek. Pomáhá zvládnout depresi a společně s vápníkem působí jako přirozený trankvilizér.
• Hořčík s vápníkem a vitamíny řady B pomáhají léčit některé neurózy a deprese, zlepšuje (spolu s vitamíny B-komplexu) psychický stav u alkoholiků a dokonce často i u nezdařených sebevražd.
• Hořčík zlepšuje duševní činnost, u starých lidí zlepšuje paměť, úsudek a myšlení. Zlepšuje stav Alzheimerovy choroby. Je nezbytný (spolu s vápníkem a některými vitamíny ) při léčení roztroušené sklerózy;
• Přispívá (jako i zinek) ke správné funkci prostaty;
• Potlačuje škodlivost olova (spolu se selenem, vitamínem C a vápníkem) a některých radioizotopů, pomáhá vyrovnat se s následky ozáření ionizačním zářením.
• Při hubnutí bychom neměli příliš omezovat (zejména hodnotnou) stravu a snažit se dosáhnou cíle spíše pohybem, protože snížený příjem potravy při hubnutí znamená i snížený příjem hořčíku a jiných pro zdraví důležitých živin.
• Roste řada lidí alergických na mléko, jejichž zdravotní stav se po mnoha stránkách zlepší při vynechání mléka a mléčných výrobků. Tito lidé však potom často zapomínají doplnit z náhradních zdrojů vitamín A, vápník a hořčík.
• Ve stáří je hořčík nenahraditelný, neboť zpomaluje stárnutí. Působí totiž jako zápalka v enzymovém systému těla. Ve stáří se snižuje činnost všech biochemických pochodů a také hořčík ztrácí svou účinnost. Vápník a hořčík se navzájem ovlivňují a když je jednoho nedostatek, zmenšuje se využitelnost druhého. Při nedostatku hořčíku se zvyšuje množství vápníku, a ten se ukládá v ledvinách, v srdečním svalu a ve stěnách tepen. Z těchto důvodů je třeba dát pozor při užívání samotného vápníku.

Organizmus je ve stáří stresován nemocmi, bolestmi a duševními problémy, a stres je také faktorem snižujícím hladinu hořčíku (ale také např. vitamínu C a vitamínů B-komplexu).

Léčitelé a odborníci na zdravou výživu doporučují užívat hořčík jako suplement téměř každému. Ale i lékaři si již začínají význam tohoto prvku uvědomovat a přidávají jej napríklad:

• „U vleklých průjmů, křečí polykacího svalstva, nočních křečí lýtkového svalstva, u migrény, epilepsie, závratí a kolapsových stavů, u stavů vnitřního napětí, úzkosti, depresí.
• U vysokého krevního tlaku, zvýšení cholesterolu v krvi, u lidí ohrožených cévními mozkovými příhodami, u diabetiků, zvláště s očními komplikacemi, při poruchách jater a žlučníku, u poruch srdečního rytmu a u pacientů s rizikem srdečního infarktu.
• V prevenci řídnutí kostí, k zábraně vzniku zvápenatění endoprotéz kloubů, v prevenci šťavelanových a vápnikových kaménků, u dialyzovaných nemocných, parodontózy, u zánětů a alergií, u premenstruálního syndromu.“ (P. Pelnář)

Hořčík léčí i při vnější aplikaci. Americký jasnovidec Cayce doporučoval u různých chorob jako doplňkovou terapii přidávat do koupele tzv. Epsomskou sůl, což je vřídelní sůl s vyšším obsahem síranu hořečnatého.

V tomto ohledu je škoda, že se na neurčitou dobu přestala na trh dodávat karlovarská vřídelní sůl. Bylo ji možné použít vnitřně i zevně. Někteří lidé ji míchali s kuchyňskou solí a získali kuchyňskou sůl obohacenou o cenné minerály.

Příčiny nedostatku hořčíku v organizmu (hypomagnezemie) a za kterých okolností/příčin se doporučuje hořčík doplňovat (suplementovat):

I. Snížení příjmu a asimilace hořčíku může být podmíněno:

• nedostatečným příjmem v potravě
• relativně častým u chronických alkoholiků
• nízkým obsahem hořčíku v půdě, rostlinách (potravinách a krmivu rostlinného původu) a v mase, mléce a dalších potravinářských produktech ze zvířat na krmivech s nízkým obsahemn hořčíku, a zejména nevhodnými postupy při zpracování potravin (konzervace, rafinace, vaření ve vodě, která se vylévá aj.) Škodlivé pro půdu a nakonec i pro konzumenta je nadměrné hnojení draslíkem, dusíkem a fosforem zejména bez obsahu hořčíku a dalších nedostatkových živin v půdě a hnojivu.
• měkkou pitnou vodou s nízkým obsahem hořčíku
• Také podvýživa a hladovění vytvářejí deficit hořčíku. Hladové redukční diety (mají nevyvážené složení).
• malaabsorpčními stavy, které jsou spojené s poruchou střevní resorpce hořčíku, vzácně se může jednat o izolovanou poruchu střevního transportu Mg2+
• poruchou složení střevní mikroflory (u lidí s poruchou vstřebávání střevní stěny a vleklými průjmy)
• nadměrnou konzumací tuků (snižuje vstřebávání hořčíku)
• přílišnou spotřebou bílkovin za den (oproti jiným složkám)
• nedostatkem vitamínů skupiny B
• stresem
• současným podáním vápniku s hořčíkem perorálně
• nedostatečným příjmem hořčíku při parenterální výživě
• snížením střevní resorpce hořčíku podmíněným deficitem 1,25(OH)2D3

II. zvýšení ztráty hořčíku jsou nejčastěji podmíněny:

• zvýšeným renálním vylučováním
• průjmy
• relativně častým u chronických alkoholiků
• v souvislosti s podáváním diuretik
• nadměrnou konzumací tuků (zvyšuje vylučování hořčíku)
• přílišnou spotřebou bílkovin za den (oproti jiným složkám)
• nedostatkem vitamínů skupiny B
• stresem
• tubulární disfunkcí spojenou se snížením tubulární resorpce Na+ (a osmotickou dizrézoz) v souvislosti s různými polyurickými stavy (např. polyurické fáze akutního a chronického selhání ledvin, postobstrukční polyurie)
• osmotickou diurézou při glykosurii či po podání manitolu
• expanzí extracelulárního volumu
• Bartterovým syndromem podáváním některých farmak (aminoglykosidy, amfotericin B, cis platina)
• u jedinců s translantovanou ledvinou

III. Porucha distribuce hořčíku

• u jedinců s akutní pankreatitidou
• Zvýšený přesun hořčíku z ECT do kostí u tzv. syndromu hladových kostí, který se vyvíjí u jedinců po paratyreodektomii, kdy dochází k rychlému přesunu vápníku a hořčíku do kostí
• Doplnit dávku hořčíku v potravě se doporučuje zejména k předcházení svalových křečí způsobených námahou, při zvýšené duševní a tělesné zátěži, při celkové vyčerpanosti a při zjištění příznaků jeho nedostatku.
• Je vhodný též pro diabetiky v rámci lékařem stanovené diety.
• Při hubnutí bychom měli mít dostatek pohybu. A protože snížený příjem potravy při hubnutí znamená i snížený příjem hořčíku a pohyb jeho zvýšený výdej, měli bychom jej při hubnutí (spolu s dalšími živinami, jako např. vitamínem C a vápníkem) užívat.

Ke zjištění nedostatku hořčíku stačí někdy i jeden nebo dva příznaky, např. křeče lýtka při ranním vstávání nebo cukání víčka. Také lámání vlasů a nehtů svědčí často o nedostatku mikro a makroprvků, především hořčíku a křemíku.

Hořčík účinkuje v mnoha směrech lépe, je–li v organizmu současně s vápníkem, avšak není nejvhodnější užívat tyto prvky současně, neboť mohou v určitých fázích čászečně blokovat svou asimilaci. Užíváme tedy např. vápník ráno a hořčík večer. Účinnost hořčíku v organizmu zvyšuje také např. vitamín A a fosforem. Většinou je vhodné jej podávat také s vitamínem B2, B6, C a E. Magnesium pomáhá tělu využívat vitamíny C a E a vápník. Také potřeba fosforu je vázána na množství vápníku a hořčíku v potravě. Poměr přijímaného magnesia a vápníku by měl být asi 1:2.

Jestliže má někdo příliš mnoho kyselin (nadprodukce žaludečních šťáv), pak je velmi účinné použít Mg v nějaké formě na lačný žaludek jako antacidum (Magnesium, Dologran, Rennie, Biomin-H atd., tedy nejčastěji jako kostní moučka, dolomitický vápenec a sloučeniny hořčíku, které jsou schopné neutralizovat žaludeční kyseliny.) Nevystavujeme se tak riziku zátěže sloučeninami hliníku v jiných lécích stejného účinku (antacida).

Osoby s onemocněním srdce, které berou léky s obsahem magnesia, musí projednat se svým lékařem dávkování doplňkových přípravků s obsahem Mg.

Magnesium je nutné pro normální rovnováhu vápníku, sodíku, draslíku, fosforu a k výměně iontů a k využití vitamínu C.

Hořčík potřebují zejména děti a mládež, kojící a těhotné ženy a starší osoby. Také osoby, které se velmi potí, trpí průjmy nebo užívají diuretika musí doplňovat vedle sodíku a draslíku také hořčík.

I když příčinou nedostatku hořčíku je většinou jeho nedostatečný příjem potravou, může být i mnoho jiných příčin. Nejvýznamnější z nich jsou: velký podíl rafinovaných potravin ve stravě (cukru, tuku, bílé mouky), mnoho bílkovin (masa a mléčných výrobků), velký podíl vařené zeleniny a málo syrové zeleniny. V zájmu dostatečného zásobování hořčíkem bychom neměli jíst tučná jídla - tuk totiž váže ve střevech hořčík a tím brání jeho vstřebání do krve. Vyhýbáme se nadměrné konzumaci kávy, alkoholu, bílého pečiva, sladkostí a také pokrmů obsahujících příliš mnoho tuku či bílkovin, protože spotřeba hořčíku roste úměrně s jejich spotřebou.

S nedostatkem hořčíku se tedy často setkávají i lékaři u svých pacientů. Hypomagnesiémie – nedostatek hořčíku – je v klinické praxi běžná. Příčin je mnoho, v podstatě plynou z poškození funkce buď ledvin, anebo GIT, ale i z dlouhodobé zátěže zánět, stresy a pod. Z léků mohou navodit renální ztráty Mg2+ především diuretika, emetika, laxativa (projímadla), dlouhodobé užívání antikoncepčních prostředků či inzulínu, estrogeny, aminoglykosidy, cyklosporin, cisplatina, Amphotericin B, digitalis a jiné léky zvyšující vyplavování hořčíku z těla nebo blokujícími jeho využití. Zejména diuretika (například při dlouhodobější léčbě proti otokům) a laxativa snižují hladinu hořčíku v těle, podobně působí některé kardiaka (digoxin), sulfonamidy, některá antibiotika (gentamycin), hormony kůry nadledvin a léky z nich odvozené, teofylin aj. Ale i mnohá sedativa, hypnotika, analgetika a antiflogistika, zejména při nadměrném či každodenním užívání (zneužívání) mohou přispět ke ztrátám Mg. Některé léky obsahující něco hořčíku zase blokují vápník (Cardilan, Prenylamin). Při velkých ztrátách tekutin (způsobených např. diuretiky nebo průjmy) se běžně dodává draslík, a na hořčík se, ke škodě pacientů, zapomíná.

Někteří lidé trpící nedostatkem vápníku mohou mít při jeho suplementaci v určitých orgánech a tkáních potíže s jeho nadbytkem a může se jim např. zhoršit ateroskleróza, křečové žíly, hemeroidy, ledvinové kameny aj. Jak je to možne? Je to jednak způsobeno malou vitalitou organizmu, který nedokáže mrtvý vápník asimilovat, aktivizovat a zapojit do metabolických reakcí, jednak proto, že tělu chybí látky a faktory, důležité pro asimilaci a využití vápníku. Mnohdy proto stačí tyto látky a faktory doplnit (např. vitamín D, hořčík, sluneční záření, pohyb atd.) a tělo začne lépe snášet suplementaci vápníku, nebo se vápník ani zvlášť doplňovat nemusí a postačí jeho příjem běžnou stravou. Využitelnost živin mnohdy zlepší i pouhý pohyb (např. cvičení), který může zlepšit metabolizmus a vitalitu. Můžeme si představit jakoby se svalovou prací, dýcháním a příjmem živé čerstvé potravy do organizmu uvolňovala jakási bioenergie, která pomáhá asimilovat a aktivizovat „mrtvé“ prvky. (Někdo chápe bioenergii jako úhrnnou vitalitu organizmu, orgánu či buňky, podporující schopnost asimilace, regenerace, rozmnožování aj., někdo - v uzším významu - jako speciální oficiální vědě neznámou energii či energoinformaci zprostředkovanou v procese biorezonance s jiným organizmem, jinou částí organizmu, resp. jeho otiskem v tzv. morfogenetické (formálním) poli. Přinejmenším je to velmi praktický pojem.)

1000 mg hořčíku denně (spolu s vápníkem) je nezbytné množství při léčbě infarktu, Alzheimerovy nemoci, roztroušené sklerózy a vysokého krevního tlaku. Vysoké dávky hořčíku (500-750 mg) užíváme i při léčbě většiny druhů ledvinových kamenů.

Vápník a hořčík jsou význačnou prevencí proti vzniku roztroušené sklerózy u mladých lidí a jsou také zcela nezbytnými prostředky pro stabilizaci rané podoby této strašné nemoci, zejména u lidí středního věku. Od okamžiku zjištění této nemoci, většinou ještě ve fázi plné pohyblivosti, se musí okamžitě začít s podáváním Ca, vitamínu E, B-komplexu, ale především hořčíku.

Způsob podávání hořčíku a vápníku může býtu u tohoto onemocnění různý, ale množství musí po dlouhou dobu přesahovat jejich běžnou spotřebu alespoň o 100 %. Především to platí o hořčíku, kterého se obecně nedostává, i když lidské tělo zná určité „triky“, jak regulovat jeho asimilaci a vylučování v době nedostatku.

Na deficitu hořčíku se podílejí i různé patologické stavy. Např. snížení funkce příštitných tělísek, snížení zpětného vstřebávání v ledvinových tubulech, zánět slinivky břišní, střevní choroby, operace žaludku nebo střev, infekce, léčba chem. léky.

Dekompenzovaná cukrovka (diabetes) je spojena s větší ztrátou hořčíku močí; diabetická retinopatie a jiné komplikace korelují s hypomagnesiemií. Onemocnění jater, záněty střev, nemoci štítné žlázy a přístitných tělísek, vleklé onemocnění ledvin, stavy po resekci tenkého střeva. Nadměrné ztráty hořčíku mohou být způsobeny také opakovaným zvracením, průjmovými onemocněními, nefropatiemi, zápaly kůže, dlouhodobými záněty různého druhu, horečnatými bolestivými a stresujícími onemocněními, nadměrným pocením, zatěží organizmu způsobenou alergiemi a mnoha jinými nemocemi, zejména jsou-li léčeny léky s vedlejšími účinky.

Stres působí přesun hořčíku z buněk do séra a zvyšuje vylučování hořčíku. V pokusu u krys bylo zvýšeno vylučování hořčíku močí při stresu až 20x a současně se snižuje jeho vstřebávání. Deficit hořčíku zvyšuje vylučování hormonů nadledvinek adrenalinu a noradrenalinu (stresové hormony). Stres působí snížení množství hořčíku v buňkách a zvýšení vápníku v mimobuněčných tekutinách. Organizmus s tímto posunem hořčíku a vápníku má zvýšenou reakci na stres.

Magnesium je ničeno alkoholem. Časté pravidelné pití alkoholu zvyšuje vylučování hořčíku močí a brzdí jeho vstřebávání střevem.

Magnesium je ničeno také přemírou mléka s dodatkem vitamínu D. (Mléko samo navíc obsahuje většinou jen 30-50% přirozeného množství Mg na litr.) Syntetický vitamin D váže magnesium a vylučuje jej z těla. Děti užívající rybí tuk by neměly užívat současně preparáty vápníku a hořčíku, avšak po skončení léčby je třeba je po určité době (dané velikostí dávek vitamínu D) začít doplňovat. (u běžných dávek stačí pauza dvou dnů nebo žádná).

Lidé, kteří konzumují mnoho sladkostí a výrobků z bílé mouky, mají sklon trpět nedostatkem magnesia, protože tělo využívá jeho zásoby k metabolizmu těchto rafinovaných uhlovodanů.

Maso je bohatým zdrojem hořčíku, avšak metabolizmus bílkovin a tuků v něm obsažených blokuje a spotřebovává značné množství tohoto prvku. Z mas je pro doplnění hořčíku vhodné používat zejména maso rybí. Vegetariánská, veganská a makrobiotická strava nároky na přísun hořčíku zcela uspokojují.

Doporučuje se zvýšit přívod hořčíku u těhotných a kojících matek a těch žen, které berou antikoncepci a estrogeny. Více magnesia vyžaduje organizmus lidí, kteří často konzumjí alkoholické nápoje.

Protože magnesium má důležitou úlohu při transformaci krevního cukru v energii (podobně také chrom), je nezbytné pro sportovce, u kterých také zmírňuje křeče unavených svalů nebo jím zabraňuje. Ani sportovcům se však nedoporučuje přívod příliš velkého množství magnesia (nad 500 mg/den) po delší dobu. U doporučených dávek může být hořčík suplementován prakticky neomezenou dobu.

Ideální poměr vápníku a hořčíku je 2:1. Vstřebávání hořčíku musí být plynulé, přebytek bílkovin a velký přebytek vápníku toto vstřebávání velice zhoršuje. Nedoporučuje se přívod příliš velkého množství magnezia po delší dobu.

Trávení může být neuspokojující, jestliže bereme přípravek s obsahem magnézia během jídla nebo těsně po něm (váže kyselinu solnou v žaludku). Některé firmy naopak doporučují brát přípravek po jídle, a to zejména, jde-li o kombinaci vápník-hořčík-zinek (např. může dojít k podráždění žaludku).

Celkový příjem hořčíku (potravou + suplementací) nemusí odpovídat denní potřebě, která činí 5-6 mg na jeden kilogram tělesné hmoty. Pokud není překročena určitá kritická spodní hranice příjmu a asimilace hořčíku, umí organizmus s hořčíkem poměrně efektivně hospodařit.

Člověku, který konzumuje velké množství zeleniny, olejnatých semen, nevymleté mouky a celých zrnek obilí a obilných klíčků denně, a který má tedy dostatek hořčíku, stačí denně preventivně 40 - 60 mg hořčíku jako potravinový doplněk.

Ostatní zdraví lidé potřebují obecně denně (při předpokladu, že většina z nás dnes trpí lehkým nedostatkem hořčíku): muži 350 (250–500) mg, ženy 300, těhotné a kojící ženy 450 mg. (Většinou tedy užíváme asi 5 mg hořčíku na 1 kg hmotnosti těla.)Při příznacích nedostatku: muži 200–500 mg, ženy 150–400 mg, těhotné a kojící ženy 300–650 mg.

Ležící pacienti maji zpravidla vysoké ztráty vápníku. Ležící pacienti by měli vedle příjmu Ca a Mg také cvičit alespoň ty svaly a části těla, které jim jejich zdravotní stav cvičit dovoluje. U nehybných pacientů suplementace zejména hladinu aktivního vápníku v těle příliš nezvýší. U ležících pacientů, kteří necvičí, můžeme vápník a hořčík dávkovat „lopatou" a výdej Ca bude stejně často vyšší než příjem. I proto jsou dnes ležící pacienti nuceni před operací a co nejdříve i po ní chodit a cvičit, a to i u tak náročných výkonů, jakými je totální endoprotéza nebo náprava komplikovaných zlomenin.

Existuje teorie (Cayce), že by hořčík neměl být suplemetován tam, kde člověk zvýšeně přijímá některé sloučeniny fluoru, síry, železa a arzénu – tehdy prý může např. kostem a zubům i škodit (může dojít k práchnivění, rozpadu zubů) nebo může být snížena jeho účinnost. V některých ohledech to již bylo potvrzeno: Nikdy se například nedoporučuje podávat hořčík současně se železem, které brzdí vstřebávání hořčíku. Zhoršené životní prostředí (s imisemi obsahujícími uvedené prvky) nebo současná léčba fluoridy mohou být příčinou, proč zvýšený příjem vápníku a hořčíku nezabrání kazivosti zubů. Je známo, že například síra vázaná v mléce snižuje schopnost organizmu využít vápník a hořčík, a proto vysoká konzumace mléka a mléčných výrobků není postačující prevencí osteoporózy. Také síření potravin (SO2) využití hořčíku pravděpodobně neprospívá (ale to je třeba výzkumem potvrdit.) Pro jistotu bych také nedoporučoval užívat současně tablety fluoru a hořčíku, ale střídat je obměsíc s týdenní přestávkou. Zinek naopak vstřebávání hořčíku zlepšuje, a proto jej některé magneziové preparáty obsahují nebo tyto suplementy můžeme sami užívat společně.

V čem je obsažen ve zvýšené míře hořčík: minerální vody Magnesia, Zaječická, Šaratica, kostival, kakao, brambory, čokoláda (nejlépe hořká), mák, mandle, sušené fíky, datle, švestky, banány, sezamové a slunečnicové semeno, med, obilí (celá zrna, otruby), ovesné vločky, syrová, nejlépe listová zelenina (zelí, špenát, brokolice), zelené části rostlin (hořčík je součástí chlorofilu), boby, fazolové lusky, sója (i tofu a sójové maso), sója Mungo (nejlépe klíčená), a méně i ostatní luštěniny - hrách, čočka aj., lískové ořechy, „burské" ořechy, kakaový prášek, neloupaná rýže, tmavá - celozrnná mouka a výrobky z ní, obilné klíčky, mladá obilná tráva (oves, pšenice - do 12 cm), vejce (žloutek), žlutá kukuřice, kvasnice, domácí jablka ze stromů na půdě s vyšším obsahem Mg. I malé množství hořčíku v pitné vodě (tvrdší) může mít značný zdravotní význam při každodenním pití a používáním této vody k přípravě pokrmů. Je proto dobré používat studniční vodu.

Minerální voda Magnesia patří zejména díky nízkému obsahu sodíku mezi vody, které můžeme pít bez obav denně, a to i v objemu celkové denní spotřeny tekutin (cca 3 litry). Ve vodách Zaječická a Šaratica je hořčík značně koncentrován, takže je užíváme spíše jen jako lék (vyšší koncentrace hořčíku má mírně projímavé účinky) nebo je mícháme s běžnými stolními vodami.

Úpravou se hodně hořčíku ztrácí (např se vyvaří do vody nebo se převede na méně využitelnou formu. Jedná se o tepelnou úpravu, čištění, rafinaci, konzervování aj., kdy se ztrácí 40-60% Mg). Potraviny připravujeme raději v páře než ve vodě, raději zabalené ve fólii než nechráněné, raději v slupce než oloupané, raději zrychlenými či šetrnými způsoby úpravy. Do polévek dáváme vyvařit i zelené části rostlin (mrkve, kedluben), vývary ze zeleniny nevyléváme a použijeme je při přípravě jídel, snažíme se více využít listy a natě bylin a zelenin. V USA připravují řadu jídel z mladých kedlubnových listů (obsahují mimo hořčíku i mnoho provitamínu A). Některé druhy kuchyňské soli obsahují vedle NaCl i vyšší procento jiných minerálních solí a prvků, z nichž jsou cenné zejména hořčík a jód. Některé firmy vyrábějí soli o tyto prvky obohacené. Kuchyňskou sůl můžeme sami obohatit o další minerály četně hořečnatých solí např. přídavkem vřídelní soli.

Někteří léčitelé doporučují jako zdroj vápníku a hořčíku směs jemně mletého prášku z bílých domácích slepičích vajec a kvalitního kakaa. Aby děti prášek nevdechly, je možné jej spojit trochou medu. Některé přípravky s obsahem vápníku, hořčíku a dalších prvků se vyrábějí z hornin (např. Dologran z dolomitického vápence), jiné z kostní moučky (např. Biomin-h) a obsahují řadu dalších cenných prvků. U dětí, kterým nedáváme výrobky z kravského mléka (např. z důvodu alergie či nesnášenlivosti) nezapomínáme denně doplňovat vápník a hořčík. Lámání vlasů a nehtů svědčí o nedostatku stopových prvků a minerálních látek, zejména hořčíku a křemíku.

Obsah hořčíku v některých potravinách (mg na 100 g)

(Většinou podle údajů manželů Červených.)

Potraviny, které mají vysoký obsah draslíku (více než dvanáctinásobek hořčíku) jsou jako zdroj hořčíku méně vhodné, a to zejména u osob s malou fyzickou zátěží (brambory, citrony, borůvky, banány, ananas, angrešty, broskve, meruňky, černý bez, černý rybíz, hroznové víno, hrušky, jablka, jeřabiny, kdoule, liči, kumkwat, vodní meloun, mišpule, pomeranče, artyčok, brokolice, endivie, hlízy fenyklu, kapusta, květák, čínské zelí, cibule, červená řepa, mrkev, okurky, cukety, dýně, baklažán).

Také solení snižuje léčebný efekt hořčíku. Pokud plodiny přihnojujeme hořčíkem nebo je na tento prvek bohatá půda, může být ve většině případů i jeho obsah v plodinách vyšší než uvedená hodnota.

Významným faktorem zhoršujícím nedostatek vápníku a hořčíku v organizmus může být nízká tvrdost pitné vody nebo její úprava např. pomocí různých filtrů, které její tvrdost také snižují: „Přestože tvrdost vody představuje významný podíl mineralizace vody, nebyla nikdy jednotně definována. Obecně se tvrdostí vody rozumí koncentrace všech vícemocných kationtů kovů alkalických zemin, což je sice v podstatě suma vápníku (Ca) a hořčíku (Mg), ale přispět mohou též další prvky: hliník, mangan, zinek, baryum, stroncium, železo. Podrobný popis parametru z chemického hlediska lze nalézt v odborné literatuře (Pitter, 1999). Stejně jako různých definic pak vzniklo jednotek tvrdosti. Od vyjadřování tvrdosti ve stupních (německých, francouzských, anglických) se již upouští, v anglosaské literatuře se lze stále setkat s vyjádřením tvrdosti jako ekvivalentu CaCO3 (mg/l) nebo CaO (mg/l). Stanovuje-li se tvrdost jako suma Ca + Mg, což je i současný český případ, výsledek se vyjadřuje v mmol/l. … Z hlediska zdravotního i technického, určit optimální koncentraci Ca a Mg v pitné vodě není snadné a požadavek zdravotní se nemusí překrývat s technickým.

Zdravotní přínos určitého obsahu Ca a Mg v pitné vodě byl - především díky populárnímu sloganu H. A. Schroedera (jednoho z prvních průkopníků výzkumu v této oblasti) „Čím tvrdší voda, tím měkčí arterie“ - znám hygienikům i vodohospodářům již od konce 60.let. Dnes však jako by byl tento poznatek považován buď za archaický nebo natolik samozřejmý, že je v běžné (hygienické) praxi téměř opomíjen. Jeho aktuálnost však stoupá úměrně se současným rozmachem různých (staro)nových technických metod úpravy vody, které obsah vápníku a hořčíku buď významně snižují nebo se snaží jejich (především technický) účinek různě eliminovat. … O tom, že také pitná voda může být zdrojem esenciálních (t.j. pro život nezbytných) prvků jako je Ca a Mg, se vědělo již před druhou světovou válkou a tento "nutriční" význam se připomíná již v tehdejších hygienických publikacích (Kabrhel, 1927). Přímý důkaz o zdravotním vlivu různě tvrdých vod se však objevil až koncem 50. let. Vztah mezi tvrdostí vody a četností výskytu cévních onemocnění poprvé v literatuře popsal japonský chemik J. Kobayashi (Kobayashi, 1957), když na základě epidemiologického rozboru ukázal, že úmrtnost na mozkově- cévní choroby (mozkové krvácení - apoplexie) je vyšší v okolí japonských řek, které mají kyselejší (měkčí) vodu, v porovnání s řekami zásaditějšími (tvrdšími), odkud byla voda využívána pro pitné účely." Od té doby byla souvislost mezi srdečně-cévním, mozkově-cévními chorobami a tvrdostí vody v mnoha studiích potvrzena. … Optimum je těžké stanovit, snad by se mohlo pohybovat u hořčíku min. 20-30 mg/l, u vápníku 40-80 mg/l (Kožíšek, 1992) s optimem okolo 50 mg/l (Rachmanin et al, 1990), při celkové tvrdosti 2 až 4 mmol/l (Plitman et al, 1989; Lutaj, 1992; Golubev et al, 1994).“ (F. Kožíšek a kol., SZÚ)

Antireklama firmy konkurující firmě produkující minarální vodu Magnesia nás v roce 2004 přesvědčovala, že nadměrným pitím této hořečnaté vody budeme mdlí, pomalí a lhostejní, včetně nezájmu o sex. To jsou vlastnosti, které ani nadměrné užívání hořčíku nezpůsobuje a ani při pití množství 3 litrů Magnesie denně se rozhodně nemusíme nějakého předávkování bát. Pokud Minerální vodu Zaječická hořká zředíme pitnou vodou nebo ovocnou šťávou 1:1, získáme koncentraci odpovídající vodě Magnesia. V době, kdy 90% národa trpí nedostatkem hořčíku, je výroba podobných reklam neetická.

Hořčík by měl být častěji používán i jako součást výživy rostlin v zemědělství. Je k tomu řada důvodů:

1. pro doplnění jeho nedostatku v půdě a tím pro:
2. léčení chlorózy listů (žloutnutí mezi žilkami; může jít také o nedostatek železa či bóru)
3. zvýšení výnosů u většiny plodin
4. zvýšení cenného hořčíku v plodinách
5. zvýšení hořčíku v píci (a tím ke zlepšení kondice zvířat a zvýšení obsahu hořčíku v mase a mléce)
6. zlepšení využití dalších přijímaných živin u rostlin i zvířat (U rostlin jde zejména o zlepšení využití dusíku.) Nejlepší výsledky dávají hořečnatá hnojiva při listovém hnojení (jako MgO je také hořčík pro hnojení ke kořenům příliš zásaditý).

Sestavil Darius Nosreti

Použité materiály a přílohy:

• článek Zázračný prvek, MUDr. Hany Havlíková in Spirit 29/97
• Ing. Jiří Janča: Co nám chybí
• RNDr. Ing. Pavel Stratil: ABC zdravé výživy, 1. díl
• Earl Mindell: Vitamínová bible
• Karel Červený, Drahomíra Červená: Vegetariánská kuchařka
• Karel Červený, Drahomíra Červená: Léčba výživou
• Dr. Michael Sharon: Komplexní výživa
• Radomír Hrdina a kol.: Farmakologický slovník, Maxdorf, Praha 1997
• Vilém Palisa: Velká neznámá aneb jde o život - RP 1997 (SJ)
• MUDr. Josef Jonáš: Odolnost vůči nemocem
• MUDr, Oetr Pelnář: Hořčík pomáhá udržovat zdraví (in Regena 8/96)
• MUDr. Hana Havelková: Na depresi hořčík nestačí, Spirit 34/99 - STÁTNÍ ZDRAVOTNÍ ÚSTAV, Šrobárova 48, Praha 10, 100 42
• F. Kožíšek: ZDRAVOTNÍ VÝZNAM "TVRDOSTI" PITNÉ VODY (prosinec 2000, upravená verze, 7. 3. 2001, podrobně viz dokumenty www.szu.cz )
• Otto Schück: Poruchy metabolismu vody a elektrolytů v klinické praxi; Grada + Avicenum, Praha 2000